Naší profesí žijeme, a proto jsou nám blízké příběhy lidí, kteří svoji práci také milují. Přečtěte si krásnou vzpomínku člověka, který se k vodařině dostal proti své vůli, a přesto si ji zamiloval. Děkujeme panu Radimu Výtiskovi ze SmVaK Ostrava a.s. , že se s námi podělil o svoje zážitky a pocity. Moc si toho vážíme.
„Vše podstatné začalo mým návratem z vojny, kdy jsem proti své vůli nastoupil do vodáren jako elektrikář. Původně jsem chtěl zůstat ve VŽKG Vítkovice, ale po dlouhých, těžkých debatách a hádkách s mým tátou, který byl vedoucím a řešil podstav elektrikářů, jsem se nakonec podřídil otcovské autoritě. Mimochodem, dnes jsem mu za to neskonale vděčný :-).
Někdy kolem roku 1992 mne poslali poprvé na školení trasování potrubí a kabelů. Byla tam i osádka měřicího vozu a jelikož ten mladší zrovna odcházel do soukromého sektoru, hledala se za něj náhrada. Oslovili mě, jestli bych nešel pracovat na měřicí vůz. Kývl jsem na to a navzdory minimální znalosti trasování potrubí jsem tam v době rozdělení republiky nastoupil.
Na pravidelném školení pátračů se kdysi promítalo video, které se mi po letech podařilo získat a na které se teď můžete podívat i vy. Tímto chci vzdát poctu tomu staršímu pánovi na ukázce, panu Miroslavu Čížkovi, který mne vše podstatné po celých následujících sedm let učil. Já byl v podstatě pole neorané :-). Pan Čížek byl borec. Dodnes čerpám z jeho znalostí, postupů, aplikace logického myšlení…
Letos tomu bude 20 let, kdy se mu v práci zastavilo srdce a zemřel vlastně uprostřed poruch. Napadlo mne při tomto smutném výročí, že je to dobrá vzpomínka na Mirka, který byl tady na Ostravsku jeden z prvních (ne-li první), kteří se aktivně poruchami a vším kolem nich zabývali.“
Když už jsme v tom vzpomínání, získali jsme i archivní instruktážní poslechové soubory, jak rozeznat skryté poruchy na vodovodním potrubí. Poslechnout si můžete první i druhou část.
I my vám přejeme hodně zdaru při jejich odhalování!
Další příspěvky
Společné srpnové setkání celého Radetonu
Tradice by se měly dodržovat. Stejně jako pro někoho by to bez kapra na štědrovečerní tabuli nebyly ty pravé Vánoce, pro nás Radetoňáky je zase nemyslitelné, abychom se alespoň jednou ročně nepotkali v celé...